Když jsem začal pátrat po historii včelařství ve Vrchlabí a okolí, původně jsem chtěl hlavně zjistit, kdo stál u vzniku místního včelařského spolku a jak vypadalo včelaření před více než sto lety.
Postupně se ale objevilo jméno, které mě zaujalo mnohem víc, než jsem čekal.
Egon Rotter.
Vrchlabský rodák, biolog, včelař a člověk, který v meziválečném období provozoval v Herlíkovicích pozoruhodné včelařské pokusy, pracoval s různými populacemi včely medonosné a své zkušenosti publikoval i v zahraničí.
Čím víc jsem po něm pátral, tím víc mě překvapovalo, jak málo se o jeho včelařské práci dnes ve Vrchlabí ví.
Továrnický syn s duší vědce
Jméno Rotter je s Vrchlabím spojeno především s průmyslem. Egonův otec Guido Franz Rotter patřil k významným místním podnikatelům a rodina Rotterových se výrazně zapsala do historie města i Krkonoš.
Egon Rotter se narodil 17. května 1886 v Hořejším Vrchlabí. Jeho matkou byla Alma Rotterová, rozená Ehingerová. Měl také mladšího bratra Guida, který později pokračoval v rodinném podniku.
Zatímco rodinné jméno bývá spojováno hlavně s textilním průmyslem a lyžováním, Egon si našel vlastní cestu. Zajímal se o přírodní vědy a velkou část své energie věnoval včelám.
Měl také vlastní rodinu. Jeho manželkou byla Hertha a v dochovaných sčítacích pramenech se objevuje jejich syn Harald Viktor.
Právě podobné drobné archivní stopy dnes pomáhají skládat obraz Egona Rottera nejen jako včelařského badatele, ale také jako člověka, který žil svůj běžný rodinný život v tehdejším Hořejším Vrchlabí.
Africké včely v Krkonoších
Nejzajímavější část jeho příběhu je spojená s Hlemýždím údolím, tehdejším Schneckengraben, v Herlíkovicích.
Právě zde měl Egon Rotter své včelařské stanoviště a prováděl pokusy, které výrazně přesahovaly rámec běžného místního včelaření.
Zajímal se o vlastnosti různých geografických populací včely medonosné a jejich schopnost přizpůsobit se rozdílným podmínkám. Do Krkonoš se díky němu dostávaly i včely ze Středomoří a severní Afriky, například Apis mellifera lamarckii nebo včely kyperského původu.
V horském prostředí sledoval jejich zimování, chování a další vlastnosti.
To, co mě na tom fascinuje nejvíc, je skutečnost, že podobné pokusy probíhaly před téměř sto lety právě tady, pod krkonošskými svahy.
Jeho práce nezůstala jen doma
Rotter své zkušenosti nezapisoval jen pro vlastní potřebu. Publikoval odborné texty a jeho jméno se objevuje i v zahraniční včelařské literatuře.
V britském časopise The Bee World vyšly ve 20. letech 20. století jeho články věnované praktickému včelaření, rojivosti i chovu včel v nepříznivém klimatu.
To ukazuje, že jeho práce nebyla jen místní zajímavostí. Z malého údolí v Krkonoších se zapojoval do tehdejší mezinárodní debaty o biologii a chovu včel.
Včely potřebují i krajinu
Egon Rotter se nezajímal pouze o samotná včelstva.
Pozornost věnoval také rostlinám, které poskytují včelám pyl a nektar. Podle dochovaných vzpomínek a pozdějších zpráv vyséval na chudších krkonošských pozemcích medonosné rostliny a snažil se zlepšovat včelí pastvu v okolí svých stanovišť.
Z dnešního pohledu je to mimořádně zajímavé.
Myšlenka, že včelař nemá pečovat jen o úly, ale také o krajinu kolem nich, působí velmi moderně, přestože ji Rotter uplatňoval už před desítkami let.
Hlemýždí údolí a hledání přesného stanoviště
Právě lokalita Hlemýždího údolí mě při pátrání začala zajímat stále víc.
Dochované fotografie, staré mapy, adresáře, pozemkové záznamy a vzpomínky místních obyvatel postupně pomáhají skládat obraz toho, kde přesně mohl mít Egon Rotter svá včelstva.
Přesné místo zatím nemám definitivně potvrzené a právě tady moje pátrání pokračuje.
Postupně se objevují další stopy, které propojují stará čísla popisná, pozemky, tehdejší cesty i vzpomínky na jednotlivé obyvatele Hlemýždího údolí.
Je to pro mě možná jedna z nejzajímavějších částí celého příběhu – pokusit se po téměř sto letech znovu najít místo, kde Rotter skutečně včelařil.
Poslední léta
Egon Rotter žil po válce v Zeitzu a včelařství se věnoval i ve vysokém věku.
Zemřel 6. září 1966 ve věku 80 let.
Je zvláštní, jak rychle může zmizet paměť na člověka, jehož práce kdysi překračovala hranice regionu.
Ve Vrchlabí zůstalo jméno Rotter spojeno hlavně s průmyslem a lyžováním. Egonova včelařská kapitola však téměř zmizela.
A právě proto podle mě stojí za to ji znovu připomenout.
Pátrání pokračuje
Během pátrání se mi podařilo dohledat řadu archivních záznamů, odborných článků, rodinných údajů i stop spojených s jeho včelařským stanovištěm.
Stále ale zůstávají otázky, na které odpověď nemám.
Jednou z nich je přesná podoba jeho včelnice a její definitivní umístění v Hlemýždím údolí. Další otázkou jsou fotografie Egona Rottera a jeho včelařského zázemí.
Pokud máte doma staré rodinné fotografie, dokumenty, německé včelařské časopisy nebo vzpomínky spojené s Hořejším Vrchlabím, Herlíkovicemi nebo Hlemýždím údolím, budu rád za každou stopu.
Možná někde ve starém albu stále leží fotografie člověka, který před téměř sto lety zkoušel pod krkonošskými svahy chovat včely pocházející až z Afriky.
Roman Frána
Vrchlabí
Prameny a další čtení
Egon Rotter – Rational Bee-Keeping
The Bee World, 1922
https://doi.org/10.1080/0005772X.1922.11096302
Egon Rotter – The Size of the Brood-Chamber in Relation to Swarming
The Bee World, 1922
https://doi.org/10.1080/0005772X.1922.11096303
Egon Rotter – Bee-Keeping in an Unfavourable Climate
The Bee World, 1923
https://doi.org/10.1080/0005772X.1923.11096414
Riesengebirgsheimat – digitalizovaný archiv
https://buch.riesengebirgler.de/
Archivní mapy a letecké snímky – ČÚZK
https://ags.cuzk.gov.cz/archiv/
